Zasněžená cesta k lidem

Kráčím s kufrem zavátou cestou z našeho zapadákova. Díky neprojeté silnici a zkoušce, konající se za pár hodin v Praze, mi jiná možnost nezbývá. Po dvoutýdenním chillu v Ráji se kloužu směr hlavní silnice.

Kolem sníh, pokoj a klid. Jedu z "Oříšků pro Popelku" zpět do denní "Ulice".

Najednou ta bílá pokrývka konfrontovala tu mou - šedou.

My, křesťané máme tendenci se zazimovat v našem vnitřním duchovním životě s Bohem a zůstat tam. Je nám dobře, nechce se nám vzít kufr a vyjít ven. Proč taky?

Tady je teplo - tam je zima.

Tady jsem v bezpečí - tam není nic jisté.

Tady jsem jen já a On - tam mě rozptyluje tolik věcí.

Tady nemusím bojovat - tam je to přímo bojiště.

Tady Tě slyším - tam je těžké si na Tebe vůbec udělat čas.

Bílo mě zastavilo v myšlenkách: "Pokrývka. Pokrývka pokrývá. Pokrývka pokrývá tebe pokrytče!"

"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Matouš 28:19 - 20

"Vždyť Pán nám přikázal: ‚Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země. Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili." Skutky 13:47-48

A proto jedu Studentem z Pohádky do Reality Show. Proto jedu někam, kde mi bude zima, nebude tam nic jistého, bude mě rozptylovat tolik věcí, bude to bojiště, bude pro mě těžké si na Boha udělat čas. Ale "Na ulici jsou lidé."

<>< Mia Zet