Pravdivý příběh o mé "víře"

Povím vám příběh, který se opravdu stal. A nejen se stal, ale stále se děje. Chci být slánkou, a tento příběh mě v mém snu nabuzuje. Tak nějak odvážně věřím, že i víra mi v tom fandí.

Jednou takhle letní nedělní dopoledne se v malém městečku na jihu Moravy narodila "víra". Dokonce si pamatuji, jak v našem světlém obyváku koukala na listy meruňky, která rostla na dvorečku ve vnitrobloku naší venkovské fary. Víra byla fascinována světem, který pro ní byl novým - duchovním světem. Možná, že se narodila z dětské nevinnosti (bylo mi asi deset let), naivního myšlení nebo zvědavosti, nicméně byla tam.

Když se narodí "víra" (v Bibli se tomu říká, že se narodí "nový člověk"), je náhle veselo. Kdokoliv z věřících kamarádů to slyší, raduje se. Když se narodí "víra", nevidí překážky, vše hltá a nedokáže se přestat usmívat. Když se narodí "víra", najednou ti dává svět smysl a realita je spásně jiná. Když se narodí "víra", nemáš strach a nepřemýšlíš o tom, co bude, ale o tom co je teď a tady.

Jako u nás lidí, "víra" roste a dospívá. Z miminka se stalo dítě, co nevidí jen jedním pohledem, ale pokukuje třeba i za roh. "Víra" byla častokrát zkoušená vnějším i vnitřním chaosem. A když přišla do puberty, to bylo teprve éro. Zapálená "víra" je něco neuvěřitelného, potkáte-li jí v této fázi, nikdy na ni nezapomene.

Léta běží a "víra" se mění, někdy je unavená a mrzutá, někdy zase rozvážná a moudrá. Stane se, že se i zastaví ve své životní pouti za Sluncem a jen tak stojí... možná z lenosti, možná z únavy, možná pro nános všeho toho zmatku světa kolem. V tomto momentu je často terčem pochybností, ale ne pro nic za nic. Rozhodne-li se jít dál, je častokrát silnější než byla předtím.

A tak "víra" putuje společně se srdcem dál a neví, co přijde zítra. Krize, radost? Jedno prý ví jistě. Touží po tom, aby neztratila ten zápal do lásky, jaký měla, když se narodila. Pořád ho ztrácí, pořád zapomíná. Nicméně cíl neztrácí ze zřetele, jelikož má slovo “láska” vytetované na ruce. "Víra s tetováním?" říkáte si, jak je to možné… Říkám vám, "víra" žije jako my. A tak, zda-li se rozhodne vytetovat "lásku" na ruku, proč ne?

Toto je má "víra". Sice už má asi šestnáct let, ale stále se mě drží. Častokrát se divím, když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažily. Častokrát se divím, jak bych to bez ní tady na tom světě zvládala.

Říkám, toto je příběh o mé "víře". Příběh o mé víře v Ježíše Krista.

<>< Mia Voy