Rok po svatbě: mých 7 očekávání

Rozhodla jsem se pro intimní odkrytí mého roku vdané ženy. Upozorňuji, že to není jen vylití mého srdce a lásky vůči mému muži, ale také poukázání na Boží roli u nás domova.

Jaká byla má očekávání od prvního roku manželství a jaká byla realita? Předtím než začnu musím při veškeré skromnosti podotknout, že ono manželství můj muž opravdu pochopil. Smekám a onen výběr si pochvaluji. Denně se setkávám s tím, že muži věci dochází později než mě (je to asi v našem genotypu), ale v tomto jsem pomalejší asi já.

Svatbou se spousty věcí změnilo pro nás oba. Onen konec svobodného života pro mě ale byl a je nějak razantnější. Přestěhovala jsem se na druhou stranu republiky nechajíc rodinu, kamarády i křesťanský sbor za zády. Upřená směrem k Bohu a dvoumetrovém muži, o kterém jsem nevěděla ani zdaleka tolik, kolik vím teď.

Čekala jsem, že mě přepadne stesk. Přišel a přichází. Ti dva vepředu se na mě ale pokaždé obrátí, usmějí se a já vím, že toto je to “doma”.

Čekala jsem, že se budeme hádat. Když to přijde, ona jednotka nejde spát dokud není pokojně. To je jedno ze svatebních rad, které jsme si opravdu vzali k srdcím.

Čekala jsem, že ztratím část svého “já”. Ztratila. Ale když kouknu dopředu na ty dva, za kterými jdu, vím, že toto nové “já” je vlastně jen nová edice mi ušitá na míru.

Čekala jsem, že přijdou pochyby. Přišly. Jak manžel tak Bůh se ale zastavili v honbě pro království a trpělivě mi připomněli, že toto je ta nejlepší varianta, kterou bych mohla v životě vyhrát a já věděla, že mají pravdu.

Čekala jsem, že manžel nebude házet špinavé prádlo do prádelního koše. Měla jsem správné tušení, ale za ten rok se špinavé prádlo ze země posunulo na židli nebo stůl, což považuji za částečné vítězství. Držte mi palce do roku číslo dva.

Čekala jsem, že se manžel změní. A taky že jo! Roste mi před očima. Jdeme ruku v ruce v záři reflektorů našeho Boha a on se svými dvěma metry dorůstá v oddanosti, věrnosti, trpělivosti a píli hrdiny víry z knížek mého dětství. Každý má své období růstu - toto patří bez diskuse mému muži.

Čekala jsem, že se láskou neodlepíme. Tak v tom jsem měla sice pravdu, ale povíme si za deset. ;)

Každý vztah je jiný a s ním i manželství. Jelikož jsme se s manželem rozhodli, že naše manželství bude v první linii chránit a vést Bůh, je někdy náročné čekat na jeho reakce, ale je to dynamický prvek vztahu, který spousty párů hledá. Tímto koncem tedy také vzkazuji Bohu: Buď s námi prosím dál trpělivě čekající Táto. Baví nás to s tebou, i když tak někdy nevypadáme. Milujeme tě, i když se tak někdy nechováme. Doufáme v tebe, i když někdy nadáváme. Nepřestaneme usilovat o vztah s tebou, už jenom protože to máme v našem manželském slibu.

<>< Mia Voy